Vznik a vývoj lyžování a alpských středisek ve Francii

  • Courchevel

    Courchevel

    © Atout France/Jean François Tripelon-Jarry

  • La Plagne

    La Plagne

    © OT La Plagne/ Philippe Royer

  • Francouzské hory

    Francouzské hory

    © ATOUT France-PHOVOIR

  • Alpe d´Huez

    Alpe d´Huez

    © Alpe d´Huez Tourisme/ L. Salino

Vznik a vývoj lyžování a alpských středisek ve Francii

Původně lidé na severu používali lyže a sněžnice k lovu zvěře na zasněžených pláních, v podstatě okoukali pohyb sobů, kteří se pohybovali po sněhu klouzavým pohybem. V lese používali lovci sněžnice a ve volném terénu potom lyže. Moderní lyžařský sport vznikl až v 19. stol ve Skandinávii v kraji Telemark, kde vymysleli nový a vykrojený tvar lyží pro snadnější zatáčení. Zároveň byla založena i škola telemarku a v roce 1886 vynalezli obyvatelé Christianie (dněšní Oslo), lyžařský styl s nohami u sebe.

Francouzi se začínali v roce 1888 zajímat o  podivná prkna, na kterých se Norové klouzali po sněhu, díky norskému dobrodruhovi, průzkumníkovi a vědci Fridtjofu Nansenovi, který napsal knihu o své cestě do Grónska.
Už dříve byli ve Francii lyžařští průkopníci jako Henri Duhamel, lékař z Grenoblu, kterého zaujaly lyže ve skandinávském pavilónu na světové výstavě v Paříži v roce 1878. Jeden pár si zakoupil na své výlety po zasněžených horských pláních. Zpočátku ani nevěděl, jak se prkna jmenují, natož jak se používají, ale naštěstí po objevení vázání a po krušných začátcích nakonec přišel na způsob, jak bezpečně zastavit, stačilo si na cestě vyhlédnout smrček a ten šikovně za jízdy objemout. Henri Duhamel zakládá v roce 1895 v Grenoblu se svými přáteli Ski club des Alpes. Rakušan Mathias Zdarsky přizpůsobil lyže v roce 1896 alpskému terénu tím, že je zkrátil na 1,80 m a nechal si patentovat kovové vázání, které nahradilo nepraktické vázání z proutí.
I vojáci se zajímají o lyže, pečlivě porovnávají jejich výhody s kanadskými sněžnicemi a nakonec je na konci 19. stol. armáda vybavena lyžemi. V roce 1903 založil ministr obrany první francouzskou lyžařskou školu v Brianconu, kde se naučilo lyžovat do roku 1914 více než 5 tisíc vojáků. Armáda vylepšila materiál i techniku, vojáci vykrajovali první oblouky zvané „arabesky“. Ale vojáci se zasloužili o šíření lyžování mezi místní obyvatele, přenechávali jim lyže, mnoho vojáků se stalo dobrovolnými učiteli lyžování.


V roce 1914 byly jako lyžařské boty používany kožené boty s členěnou dřevěnou podrážkou od Bati.


Rozvoj lyžování nastal i po mezinárodních lyžařských závodech v Montgenevru v roce 1907 a v Chamonix v roce 1908.

První zimní střediska vznikla již před první světovou válkou díky, v té době více a více populární, letní turistice. Na konci 19. stol. aristokraté opuštějí města a putují za čerstvým vzduchem do hor, začínají se stavět hotely a sanatoria v nadmořské výšce kolem 1500 m. Jezdí se do Chamonix, které lákalo nevyšší horou Evropy, nebo do lázní Saint-Moritz ve Švýcarsku, Saint-GervaisAix-les-Bains ve Francii, ale stále se jednalo pouze o letní dovolenou. Ve střediscích se potkávala vybraná společnost, rentiéři, aristokraté a bohatí měšťané, kteří přijížděli do těchto míst vlakem. První zimní sezóna přišla do francouzských Alp až v roce 1901, kdy jeden hoteliér nabídl pěti pařížanům zimní pobyt v horách s tím, že pokud nebudou spokojeni, veškeré náklady za jejich pobyt uhradí. Pařížané byli spokojeni a rozvinul se nový druh aktivního odpočinku.


Zimní sporty se staly zábavou, návštěvnící bruslili, sáňkovali, hráli hokej, curling, bobovali a jezdili na saních tažených psím spřežením. Hotely se začaly postupně vybavovat topením, např. v Chamonix v roce 1910 mohlo v zimě otevřít jen 5 hotelů z 34.

Opravdová lyžařská móda propukla až mezi dvěma světovými válkami, lyžaři šplhají výš, nová střediska vznikají spontánně na místě původních pasteveckých a v zimě opuštěných osad. V této době také Baronka Rothschild opouští Sv. Mořic, protože jí vadila přítomnost Němců a rozhodla se založit ve Francii vlastní středisko, vybrala si Megève, které založila v roce 1922. Rodina Rothshildů v Megève vlastní většinový podíl společnosti provozující vleky a lanovky a několik místních hotelů a luxusní restaurace. Zde také byla v roce 1933 vybudována první kabinová lanovka určená pro lyžaře.


Jinde vznikala ve stejné době další střediska jako Valloire, Alpe d´Huez (první vlek r. 1936)...V roce 1938 již stálo ve Francii 6 vleků a 11 kabinových lanovek, ale stále ještě nepropukl hlavní lyžařský boom.
Pět důvodů rozvoje lyžařských středisek ve Francii v 30. letech 20. stol.:
1) rozvoj průmyslu v alpských údolích a s tím příliv mladých dělníků, kteří se ve volnu rádi bavili v blízkých horách
2) obce se začínají orientovat na turisty, protože pochopily, že budou vytvořena nová pracovní místa, turisté jim přinesou peníze a místní nebudou v zimě odcházet za prací jinam
3) zavedení placené dovolené ve Francii
4) vylepšení dopravy (noční vlaky, přímé autobusové linky)
5) zvyšování počtu lanovek

 

Od roku 1950 začíná ve Francii „slavných 30 let“ ekonomické prosperity. Po dvacet let rostla střediska jako houby po dešti.
V této době se rozhodl tým odborníků vybudovat zcela nové středisko na „zelené louce“ tzn. že nebude u původní vesnice v údolí, ale na vytipovaném místě se zvlášť příznivou nadmořskou výškou, která zaručí dobré sněhové podmínky. Nové středisko umístili na dno širokého vysoko položeného údolí, kde se mohou postavit hotely a rezidence, od kterých se budou zvedat svahy se sjezdovky na které se každý dostane přímo od ubytování na lyžích a stejně tak k nim na lyžích i přijede. Tak vznikl v roce 1946 Courchevel, první středisko ve velkém projektu zvaném Tři údolí, který přinesl Francii i plánovacímu týmu světově velký úspěch. Vznik střediska podle nového a převratného konceptu se stal symbolem poválečného období rozvoje lyžařských středisek. Od teď vznikají střediska ve výškách nad 1500 m n.m. a uprostřed horských luk, kde se dříve vyskytovali jen v létě pastevci krav.
Za 10 let od roku 1949 vzniklo 31 nových středisek, a to byl jen začátek. Zatímco Švýcaři a Rakušané investovali do rozvíjení již stávajích středisek v níže položených údolích, ve Francii se vrhli do nového konceptu výstavby středisek ideálně umístěných ve vysokých nadmořských výškách na zelené louce. Nejpříhodnější místo pro vznik nového střediska vyhledávali z helikoptéry a map a střediska potom navrhovaly celé týmy architektů v jednotném stylu.

Od roku 1965 do roku 1971 probíhal ve Francii za podpory státu tzv. plan-neige, krajskou správu pro plánování a obnovu hor vedl Maurice Michaud, který měl zkušenosti, protože stál i u zrodu prototypu nových středisek Courchevelu. Komise přirozeně převzala jméno jejího ředitele („Michaudův výbor"), plán rozvíjely i další osobnosti jako Vincent Cambau. Spoléhali se také na architekty: Laurent Chappis, Pradelle a Legrand, techniky: Gabriel a Jean Julliard Pomagalski, ale také na muže "z terénu": jako Jean Blanc, Jean Cattelin a Emile Allais, proslavený jako šampión v lyžování a považovaný za vysoce kompetentní osobnost při plánování sjezdovek.

V roce 1960 již lyžuje ve Francii 7 miliónů lidí. K dispozici je stále více prostředků na výstavbu lyžařských středisek, stejně jako technická úroveň vybavení se stále zlepšuje. Tým průkopníků tedy vytvořil střediska Flaine, les Arcs, Tignes, Avoriaz, Auron, Isola 2000, La Bresse, la Plagne, Valmorel, Villard-de-Lans, Chamrousse...Ve střediscích architekti navrhovali moderní stavby, které často vyvolávaly bouřlivé diskuze. Ale při překotné výstavbě v 60. letech byly postaveny i kontroverzní narychlo postavené rezidence, které se nazývají „Sarcelles des neiges“, funkční rezidence.

V 70. letech se na popud veřejnosti brzdí rychlá výstavba a v roce 1975 vzniká nový urbanistický styl středisek, jako např. ve Valmorelu, který byl postaven ve stylu tradiční alpské vesnice. Ukazují se limity rozvoje lyžařských oblastí, přesto se ve všech střediscích staví nové vleky a lanovky, ve Francii je 30% upravovaných lyžařských terénů světa, začíná se rozvíjet umělé zasněžování a až do krizových let, kdy nebyl na horách sníh (1988-1991) střediska stále expandují, snaží se nabídnout všechny možné druhy zábavy (boulový svah, letmý kilometr, volné terény) 7 miliónům francouzských lyžařů, kteří ročně zavítají v zimě do hor.