Významné osobnosti francouzských dějin

  • Socha Vercingetorixe

    Socha Vercingetorixe

    © Wikimédia Commons / Fabien1309

  • Socha François I.

    Socha François I.

    © Wikimédia Commons / Père igor

  • Jezdecká socha Ludvíka XIV.

    Jezdecká socha Ludvíka XIV.

    © Wikimédia Commons / Marcin Zieliński

Významné osobnosti francouzských dějin

Dějiny Francie jsou dlážděny věhlasnými jmény významných mužů a žen. Rádi byste se dozvěděli více o Johance z Arku, Ludvíkovi XIV. nebo z nedávné doby např. Georges Pompidou ? Historické stezky, zámky, zahrady, muzea a památníky vás povedou po stopách těchto význačných osobností. 


Od doby galorománské po středověk



Vercingétorix, narozený v Auvergne kolem r. 80 před n.l.,  je nejznámějším z galských náčelníků a vládců.  Po četných bitvách, ve snaze sjednotit celou Galii, zvítězil v r. 52 před n.l. nad Césarem u Gergovie a krátce na to mu podlehl v bitvě u Alésie. Prožijte znovu galské války v MuseoParc Alésia v Burgundsku.
Další velký sjednotitel Karel Veliký (Charlemagne) se proslavil znovuoživením obrovského západního impéria a zřízením volně přístupných a bezplatných škol.  Poznávací okruh « Charlemagne » v Poitou    vede přes opatství Charroux, jednu z nejhezčích vesnic ve Francii, kde lze spatřit osmihrannou věž zvanou «  Charlemagne ».
Vliv církve posílil za vlády Ludvíka IX., později svatořečeného, který v r. 1248 slanostně otevřel Sainte-Chapelle na ostrůvku lle de la Cité v Paříži. Kaple měla sloužit k uchování svatých ostatků Ježíše, věnovaných králem. 
O dvě století později, v r. 1425, se zjevil mladé venkovance v Lotrinsku archanděl Michael. Nařídil jí dovézt následníka trůnu do Remeše a nechat ho zde korunovat králem aby posléze « vyhnal Angličany z Francie».  Johanka z Arku se několika marných pokusech setkala s Karlem VII. na hradě Chinon v r. 1429 : toto bájné setkání způsobilo rozhodující obrat ve Stoleté válce. V královské pevnosti Chinon se nechte vnést do hrdinských činů a mýtu Johanky z Arku- počínaje její rodnou vesniškou Domrémy a konče hranicí v Rouenu.


Od renesance k Francouzské revoluci 



V r. 1515 se stal François I. králem Francie. Jeho symbolem se stal salamandr, kterého nalezneme zejména na stropech a zdech na zámku Chambord v údolí Loiry. Po vítězství nad Milánskými u Marignanu vládne mocnému království,  vysílá Jacquese Cartiera na průzkum řeky Sv. Vavřince v Québecu a vyhlašuje francouzštinu oficiálním úředním jazykem namísto latiny. V r. 1533 si jeho druhý syn Jindřich bere za manželku Kateřinu Medicejskou, pozdější královnu- regentku. Matka Karla IX., milovnice luxusu a slavností, byla opravdovou renesanční princeznou : spolu s milenkou svého manžela, Dianou z Poitiers,  byla spoluiniciátorkou francouzských zahrad na zámku Chenonceau. Během náboženských (hugenotských) válek se pokoušela zmírnit neklid v království, ale ve Francii se obnovil mír až po nástupu Jindřicha Navarského na trůn.



Budoucí Jindřich IV. se narodil na zámku Pau, který je dnes národním muzeem s expozicí o « dobrém králi Jindřichovi » a vystavuje slavný želví krunýř, který mu sloužil jako kolébka. Jindřich IV., zakladatel dynastie Bourbonů byl  v r. 1610 zavražděn Ravaillacem. Stále silnější absolutistickou vládou nastolil cestu absolutismu svého vnuka, Ludvíka XIV.
Zámek byl výrazem moci-  « král slunce » zvětšil během  72 let vlády zámek ve Versailles a nechal vybudovat zahrady dle návrhů Le Nôtra. Věnoval se sjednocení a centralizaci administrace, podporoval umění a literaturu a zval na dvůr umělce a spisovatele (Le Brun, Racine, Molière…). O století později si také manželka Ludvíka XVI.Marie-Antoinetta zamilovala kouzlo Versailles. Královna se ráda bavila,  organizovala divadelní představení a obnovila konání oslnivých plesů. Trávila stále více času v Malém Trianonu, který jí král věnoval anebo v Hameau, uměle vytvořené a vybavené malebné vesničce. Byla popravena v r. 1793 během Francouzské revoluce. V r. 1815 byly její ostatky uloženy v královské kryptě baziliky Saint-Denis.


XIX. století : dvě Císařství


Také Victor Hugo projevil úctu Napoleonovi I.  během recepce ve Franouzské Akademii. Napoleon Bonaparte se narodil v Ajacciu na Korsice a byl korunován císařem Francouzů  2. prosince 1804. Jeho vláda byla poznamenána dlouhou sérií válek, jména bitev jsou připomínána v názvech četných pařížských ulic: Iéna, Eylau, Friedland… Po prohře s Ruskem abdikoval v r. 1814.,  byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, ale podařilo se mu utéci do Paříže a znovu nabýt moci : « Napoleonova cesta » vedoucí od zálivu Juan na Azurovém pobřeží do Grenoblu v Alpách dodnes připomíná trasu, kterou císař v březnu 1815 cestoval.
Až po období Restaurace/ obnovy, červencové monarchii a II. Republice se Ludvík Napoleon Bonaparte, synovec Napoleona I., stal po všeobecném hlasováním prvním prezidentem Republiky. Po státním převratu byl prohlášen císařem v r. 1852 jako Napoléon III. Jeho vláda přispěla k ekonomickému a průmyslovému rozvoji Francie, zejména k rozvoji železnice. Byla to doba, kdy baron Haussmann přestavil Paříž na moderní metropoli a Ferdinand de Lesseps prorazil Suezský průplav v Egyptě.


Pod V. republikou do XX. století



Symbol odboje během druhé světové války a hlavní aktér založení Páté republiky generál de Gaulle byl po dlouhá léta představitelem Francie. Památník Charlese de Gaullea  byl slavnostně otevřen v r. 2008 v Colombey-les-deux-églises. Je opravdovým místem setkání s dějinami XX. století a s osobou Generála v soukromí.
Po demisi de Gaullea v r. 1969 se v Elysejském paláci usídlil Georges Pompidou. Jeho vláda poznamenala poslední období ekonomického rozvoje (ve francouzštině zvané Trente Glorieuses), krátce před první ropnou krizí.  Během jedné tiskové konference začal Pompidou popisovat Francii : « Dobrá kuchyně…  Folies Bergères(zábavní podnik)…Haute couture… ». Odmlčel se, aby pak doplnil : « Toho je konec! Francie započala a ze široka zahájila průmyslovou revoluci! » Byl to počátek projektů  Airbus, Ariane, Concorde,… Jako velký vyznavač umění si Pompidou přál založit v centru Paříže originální kulturní instituci, zcela zasvěcenou moderní a současné tvorbě :  Centre Pompidou, otevřené v r. 1977 je považováno za jednu z nejemblematičtějších budov  XX. století.
Kultura zaujímá velmi důležité místo také během dvou sedmiletých vládních období Françoise Mitterranda, který zorganizoval Svátek hudby (každoročně 21. června) a založil několik prvořadých institucí v Paříži : Géode v parku Villette,  muzeum Orsay, Institut arabského světa, Grand Louvre, operu Bastille, Francouzskou národní knihovnu (dnes Knihovna Françoise Mitterranda). Propagoval také současnou architekturu se stavbami jako velký oblouk na la Défense a pyramida v Louvru.