Vánoce a kulinářské tradice v Provence

  • © Atout France/ Phovoir

  • © Atout France/Phovoir

  • © Atout France/Phovoir

  • © Atout France/Phovoir

Vánoce a kulinářské tradice v Provence nice fr

Ve Francii se tradiční vánoční pokrmy liší v každém regionu. V Provence jsou Vánoce příležitostí pro pokrmy plné symbolů a jsou svého druhu unikátní.

Vše začíná rituálem chacho-fio (doslova «udělat oheň») když nestarší a nejmladší z rodiny dají do ohně jedno poleno z ovocného stromu. 

Poté, co třikrát obejdou stůl (symbol Trojice), dají dřevěné poleno, které předtím pokropili svařeným vínem, na žhavé uhlíky a v momentě, kdy se vznítí, pronesou svátostní slova. Poleno se pálí až do půlnoci a pak stejným způsobemi i další večery.

Po tomto rituálu je čas na velkou večeři/gros souper, bezmasé, ale velmi vydatné jídlo. Jedná se o 7 chodů, které představují 7 Kristových ran, a skládají se výhradně z místních produktů a surovin, které se pak liší podle toho, jestli jsme blíž pobřeží nebo naopak ve vnitrozemí.

Začáná se polévkou aigo boulido (v provenšálštině voda vařená s česnekem), následují rybí chody jako morue à la raïto (treska s provensálskou rajčatovou omáčkou) a špenát se šneky.

Nejdůležitější je celá prezentace jídla: stůl je pokryt 3 ubrusy a jsou na něm 3 svíčky (pořád symbol Trojice). Třináct chlebů pak doprovází chody a připomínají tak Poslední večeři páně. Jedno prostřené místo se pak nechává volné pro náhodně příchozího, který by večer mohl zaklepat na dveře, říká se tomu prostřeno pro chudého/le couvert du pauvre.

Na konci večeře pak přichází 13 dezertů. Dodnes je to nejzachovávanější zvyk po celém regionu. Počet zůstává pořád stejný, ale druhy zákusků se mohou lišit. Nicméně pár jich je opravdu tradičních:

  • Le gibacié: velká palačinka s olivovým olejem a pomerančovými květy. Říká se jí také fougasse nebo pompe à huile (olejová pumpa).
  • Tmavý a světlý turecký med/ nougats blancs et noirs: vyrábí se z medu, mandlí a cukru. Bílý turecký med je měkký a krémový a do základu se přidávají bílky, tmavý turecký med je oproti tomu křupavý a tvrdší.
  • Čtyři žebráci/ Les quatre mendiants: symbolizují 4 velké žebravé křesťanské řády (jejichž členové předávají evangelium a pomáhají chudým). Jedná se o tyto dezerty: mandle za Dominikány, rozinky za Augustiniány, fíky za Františkány a oříšky za Karmelitány.
  • Ovoce a sladkosti: podle chuti se přidávají - jablka, hrušky, pomeranče, zimní melouny, mandarinky, švestky, datle, kdoulová marmeláda, marcipánové calissons, kandované ovoce a sušené švestky.

V každé vesnici pak mají svoje další zvyklosti, které doplňují tradice: panade (jablkový koláč), oreillettes (placatá a dlouhá kobliha z tenoučkého smaženého těsta), sušenky s piniovými oříšky atd

Velmi lákavé tradice...

Zajímavost