Savojsko a jeho složitá historie

  • Mont Blanc od pomníku prvního pokořitele tohoto vrcholu - T. Balmata (vpravo) s přírodovědcem Horácem Benediktem Saussurem

    Mont Blanc od pomníku prvního pokořitele tohoto vrcholu - T. Balmata (vpravo) s přírodovědcem Horácem Benediktem Saussurem

    © Atout France/Olkowicz

  • Sloní fontána v Chambéry

    Sloní fontána v Chambéry

    © Savoie Mont Blanc/ Chabance

  • Obec Yvoire s hradem

    Obec Yvoire s hradem

    © Savoie Mont Blanc/ Chabance

  • Hrad Miolans

    Hrad Miolans

    © Savoie Mont Blanc/ Raih

  • Pohled na Mont Blanc

    Pohled na Mont Blanc

    © Atout France- Franck Charel

  • Jezero Annecy - z průsmyku Forclaz

    Jezero Annecy - z průsmyku Forclaz

    © Savoie Mont Blanc/ Mari

Savojsko a jeho složitá historie Grenoble fr

Savojsko je kraj, který si všichni spojujeme s lyžováním a Alpami. Má ale svou historii, která je velmi komplikovaná a dodnes se odráží v myšlení místních obyvatel.

Historie Savojska je stará celá tisíciletí, Savojsko existovalo dávno předtím, než bylo roku 1860 připojeno k Francii. Je to kraj na hranicích dnešní Francie, Itálie a Šýcarska, který celá staletí bojoval o italská území a snažil se udržet si samostatnost vedle silné Francie a Švýcarska. Jeho složitá historie se odráží v myšlení jeho původních obyvatel dodnes. I když je Savojsko součástí Francie a např. místní gastronomické speciality se již staly francouzskými národníi jídly (fondue, raclette), jejich původ může být např. švýcarský a sami Savojci Vám řeknou, že je to jídlo savojské, ne francouzské ani švýcarské.
 
Tento kraj byl obydlen již před 10 000 lety v době kamenné, bronzové i železné. Svůj vliv na něj měli i Římané, kteří oblast pojmenovali Sabaudia, založili města (Annecy, Aix) a postavili zde silnice na dvou hlavních osách: Grenoble (Cularo) - Ženeva (Genabum) a Vídeň (Vienna) - Miláno (Mediolanum). Přinesli do oblasti také latinský jazyk a křesťanství. Křesťanství se stalo dominantním náboženstvím ve 4. století a ještě dnes tu nalezáme památky po prvních křesťanech, např. církevní budovy v Ženevě nebo bazilika v Aime en Savoie.
 
Ve středověku na počátku 15. století dosáhla moc savojských hrabat vrcholu a savojský rod svého zlatého věku: hrabě Amédée VIII. získal titul vévody, stal se tak prvním Savojským vévodou, a za své vlády k Savojsku připojil i další hrabství (Piémont, Turín).
 
Savojská dynastie, jejíž území byla předmětem neustálého směňování a kupčení, vládla v současných departementech Savojsko (Savoie) a Horní Savojsko (Haute Savoie), v Niceském hrabství a na Sicílii. Stát byl stabilní, měl vlastní armádu, právní systém a od Anglie po Byzancii celou síť spojenců. V polovině 15. století patřilo Savojské vévodství mezi nejdůležitější země na mapě Evropy.
 
Francouzské a Rakouské království však tento rozmach nesla velmi nelibě. Sama usilovala o připojení alpské oblasti mezi Středozemním mořem a Lombardií. Mezi lety 1536 a 1749, v době, kdy následovníci vévody Amédée VIII. nedokázali udržet hospodářský a politický rozkvět Savojska, bylo území několikrát obsazeno, nejčastěji francouzskou armádou. Celkem se jednalo o 6 invazí, z nichž některé trvaly i 10 let.
 
Přes to všechno rozmach Savojska od 17. a zejména 18. století dále pokračoval. V roce 1713 byla Utrechtskou smlouvou k Savojsku připojena Sicílie. Francie a Anglie ale následovně přinutily Savojského vévodu, aby Sicílii vyměnil za Sardinii, čímž vévoda ztratil naději na italskou královskou korunu. Savojský rod přesídlil do Turína a v rámci italského území dále usiloval o získání koruny. Během Francouzské revoluce bylo Savojsko poprvé připojeno k Francii a Savojci se vzbouřili. Podařilo se jim osvobodit některá území, ale okupace trvala celkem 23 let a zahynulo při ní 18% savojských obyvatel.

V roce 1814 navrhli zástupci Ženevy s podporou Rakouska, aby byla část Savojska od Sardinské koruny (Chablais a Faucigny) odtržena a připojena k Helvétské konfederaci. Další část zůstala francouzská (okolí Ženevy a vévodské Savojsko) a Sardinské království si udrželo údolí Tarentaise a Maurienne a návdavkem získalo Janovský stát. Savojský vévoda Victor-Emmanuel I. a obyvatelé se rozdělení Savojska bránili. V roce 1815 pak bylo rozhodnuto o zachování Savojska a přesunu některých obcí pod správu Ženevu.
 
V roce 1859 savojský vévoda "prodal kolébku své dynastie" Francii za vojenskou pomoc, která mu měla pomoci dobít a sjednotit Itálii. Zpočátku se nejednalo o vydání Savojska, ale pouze o jakousi výměnu mezi dvěma panovníky. Na základě dohody mezi Francií a Sardinií, která měla pomoci sjednotit Itálii v jeden stát, se rozpoutala válka mezi Francií a Sardinií na jedné straně a Rakouskem-Uherskem na straně druhé. Napoleon III. se obával zásahu Pruska, a proto na radu svého spojence Ruska podepsal v roce 1859 příměří. Ve smlouvě se savojský vévoda a král Piémont-Sardinský výměnou za francouzskou vojenskou pomoc vzdal Nice a Savojska, které tak Napoleon III. připojil k Francii. V následném referendu se 99,8 % obyvatel Savojska vyjádřilo pro připojení k Franci a ne k Itálii. Rodina savojských hrabat se sídlem v Turíně se stala italskou královskou rodinou a vládla tomuto království až do abdikace posledního italského krále na konci Mussoliniho režimu.