Digitální umění

  • Nemo Piano 3.0 od Francesca Tristana a kolektivu SCALE, Festival Némo 2013, MAC Créteil

    Nemo Piano 3.0 od Francesca Tristana a kolektivu SCALE, Festival Némo 2013, MAC Créteil

    © Quentin Chevrier pour Digitalarti

  • Výstava Soft Metal od Billa Vorna, CDA Enghien-les-Bains, 2014

    Výstava Soft Metal od Billa Vorna, CDA Enghien-les-Bains, 2014

    © Quentin Chevrier pour Digitalarti

  • Proměna dálkově řízeného auta, Artlab Digitalarti.

    Proměna dálkově řízeného auta, Artlab Digitalarti.

    © Quentin Chevrier pour Digitalarti

Digitální umění

Ve spolupráci s Digitalarti 

Digitální umění je součástí naší doby, naše všední dny jsou ovlivněny novými technologiemi a internetem. 

Rozdíl mezi současným a digitálním uměním spočívá v tom, že digitální umění nepřevrací estetické zákony, ale používá veškerou dostupnou techniku, obzvláště tu vzešlou z elektronické a informační revoluce. 

Ze spojení umění a technologie s digitalizací vzešly nové umělecké techniky, nové formy díla a nové vztahy s divákem.  

Jako v dalších oborech se vznik "digitálního uměni" datuje do 80. let, kdy se informatika a první osobní počítače (PC) dostaly mezi širokou veřejnost.

Od té doby se s pomocí softwaru např. skládá nebo mixuje hudba. Ale již brzy na to se stal samotný počítač a s ním spojená technika (tiskárna, připojení k internetu, atd.) předmětem uměleckého využití. První "základní kameny" digitálního umění byly položeny. 

Základy této nové umělecké konstrukce spočívají ve videoartu a v kinematografické plastice, v obraze a pohybu. Videoart je uměním obrazovky a strojů. Průkopníci v oboru jako Nam June Paik a Bill Viola ohlašují digitální umění a audiovizuální představení. 

Stejnětak jako kinetismus, symbolizovaný Calderovými pohyblivými sochami a Vasarelyho optickými klamy, který je "hybnou silou", mobilitou a interakcí s okolím a publikem; což je další charakteristikou digitálního umění.

Digitální umění nabízí komplexitu a různorodost prolínající se s technickým pokrokem. Např. čidla pohybu umožňují umělcům experimentovat s neobvyklými uměleckými formami až na hranici interakce.

Oproti tomu se titul umělce pojí s technikem, pokud se tedy pro dokončení svého díla neobrátí na specializovaná vědecká pracoviště  

Všechny umělecké experimenty, ať již vytvořené v ateliéru nebo jako fabla (spojení výrazů FABrication a LABoratory) rozdělují digitální umění do různých trendů podle použité techniky. 

Symbolem digitálního umění je Net Art. Umění, které z internetu přebírá faktory jako mobilitu, plynulost, virtualitu a mění vnitřní povahu díla. 

Umělci, jako např. Olga Kisseleva, JODI, Maurice Benayoun nebo Mouchette využívají internet a mají tak k dispozici skvělý kreativní nástroj. Obrovská databáze, obraz a zvuk. 

Internet je nejenom místem tvorby, ale také prostorem pro vystavování, sdílení, experimentaci a komunikaci. Místo, kterému galerie a muzea nemohou konkurovat.

Dílo digitálního umění je, podle záměru a techniky, také dílem "několikanásobné volby(Gregory Chatonsky, My life is an interactive fiction), interaktivní dílo reagující na podněty veřejnosti (Daan Roosegaarde, Lotus 7.0.).

Dílo, které se stane permanentním, animované algorytmickými programy (Miguel Chevalier, Fractal Flowers), mechanické, robotické (Robotlab, Bios [bible]).

Oproti tomu stojí dílo "živé", jehož příkladem je bio art, spojující umění, vědu a biotechnologie (Eduardo Kac, Eudenia).

Jedná se ale také o křehké dílo, závisející na technickém okolí, zastaralosti (programované či ne), údržbě a přenositelnosti. Následující staletí ukážou, zda digitální umění bude tak trvanlivé jako ta klasická.